Recenze Autobus

Dne 13. 05. 2022

Autobus na lince 21 A, premiéra divadelní hry Divadla Ve středu, L´Art, 13. 5. 2022

Síla divadla nespočívá vždy jen v autenticitě prožitku a reálném, takřka hmatatelném kontaktu diváka s hercem, ale i silných příbězích, které mohou být skrytou, ale intenzivní linkou na pozadí představení. Příběh, který se odehrál před tím, než se mohli diváci v lanškrounském Lartu do sytosti zasmát, nebyl příliš veselý, má však nesamozřejmý, ale šťastný konec. Nese v sobě těžký osud člověka, který svým odhodláním dokázal porazit démona alkoholu a jako Fénix vstal z popela, aby si mohl plnit své sny. A jeden z nich se reálně odehrál v pátek 13. května. Hra Autobus na lince 21 se pro amatérské divadlo nehodí. Kevin Kling, americký dramatik a autor hry, napsal totiž sice chytrou a nesmírně vtipnou hru, ale současně až odpudivě náročnou na výkon herce. I proto se s ní můžete setkat takřka výhradně v repertoáru profesionálních divadel. Možná i proto, když se Kevin Kling dozvěděl o tom, že hru budou hrát lanškrounští amatéři, sympaticky se vzdal honoráře. Za oceán má pak doputovat nahrávka z premiéry. I to je dojemná součást příběhu Davida Dolníčka, který se musel porvat nejprve sám se sebou a teď s náročností osmi zcela rozdílných postav. Ty vystupují ve hře samostatně, ale divák rychle chápe, že se dohromady setkávají v reálném čase jako pasažéři autobusové linky číslo 21. Netřeba Davida litovat v tom, že se musel naučit desítky stran textu, on sám s tímhle nápadem přišel. Do hry se zamiloval už někdy před 15 lety v brněnském divadle Husa na provázku. V té době byla pro Davida možnost, že si hru zahraje na divadelních prknech podobně málo pravděpodobná, jako že přistane na Měsíci. Věci ale dopadly jinak. Smělý nápad David představil režisérce Růženě Šteflové, kterou nakazil optimizmem i odhodláním, a tak se spolu pustili do práce. „Nejraději mám ženskou postavu Gladys, měl jsem podobně ráznou babičku, a tak se mi role dobře hrála“, řekl mi po představení David, ale jistě nejsilnější rolí pro něj byl kapitán Papundekl. Nejvážnější, ale hluboká role alkoholika ze dna společnosti do na první pohled komických rolí nezapadá, ale o to je pro hru i pro herce samotného důležitější. Dojímavá pro mě byla poznámka Davida, který už nepije tak dlouho, že „si pořádně neuměl vybavit, jaké to je být opilý.“ Nebyl si pak jistý, jak alkoholika zahrát. V této chmurné komedii se nemůžete nesmát rtuťovitému řidiči Ronovi, rázné Gladys, zaostalému Stevovi ani misionáři Francisovi a v hloubi duše soucítíte s trpkým osudem postav. Hra totiž s humorem popisuje univerzálnost sociálních problémů, které jsou společné řadě zemí a tvrdé a nesmlouvavé americké společnosti ještě o něco víc. Protože americký sen má i svou odvrácenou a mnohem běžnější stranu. David za pomoci Růženy Šteflové zvládl nastudovat nejen osm postav, ale vtiskl jim i nezaměnitelnou charakteristiku. Myslím, že jeho vstupem mezi lanškrounské ochotníky jsme získali herce stejně rázovitého a nezapomenutelného, jako měl český film ve Václavu Lohniském nebo Josefu Hlinomazovi. Pochválit se sluší i střídmou, ale nápaditou scénu, která se k moderní americké hře hodila. Nezbývá než připomenout, že repríza na lanškrounském zámku bude už v pátek 20. května. Nenechte si tento zážitek ujít. František Teichmann