Temné stránky žen - hra V pasti

Dne 28. 11. 2013

Temné stránky žen

Premiéra Divadla Ve středu "V pasti", pátek 22. 11. 2013 sál zámku

České ochotnictví je světovým fenoménem a musím souhlasit se rčením, které jsem nedávno vyposlechl na Radiožurnálu: "Myslím, že už neplatí, co Čech to muzikant, ale co Čech to ochotník." Pod to bych se klidně podepsal.

Divadlo Ve středu si v únoru odbude desáté narozeniny, ale pomyslná oslava se uskutečnila už minulý pátek, kdy soubor uvedl novou hru "V pasti".

Když se trochu s odstupem zamýšlím nad letošní divadelní úrodou, s respektem konstatuji, že lanškrounští ochotníci vyrůstají z plenek a do repertoáru zařazují čím dál tím složitější a herecky náročnější představení. To platí jak o Škebli, tak i o Divadle Ve středu. Detektivní drama "V pasti" vzniklo na motivy hry Roberta Thomase "Osm žen", která se ve Francii stala divadelní událostí roku 1961. Přeji si, aby se něco obdobného podařilo i o 52 let později u nás v Lanškrouně. Hra na to svůj potenciál má.

Představení je specifi cké tím, že se zde setkává osm žen, osm výrazných postav, aniž by kterákoliv z nich měla navrch. Zapomenout však nesmíme na muže. Jmenuje se Marcel a ke každé ženě ho poutá jiná emoce a jiný vztah. Jedné je bratrem, další manželem, pro nejméně jednu milencem, dvěma je otcem, zapomenout však nesmím ani na zetě a pána domu.

Marcel se na scéně neobjeví ani na vteřinu a velkou část dokonce zastává nezáviděníhodnou roli zavražděného nebožtíka, ale přitom tvoří ústřední postavu, kolem které se točí veškerý děj. Ten značně akceleruje právě jeho tragickou smrtí. Mezi ženami se na venkovském sídle těsně před Vánocemi rozhoří nelítostné hledání vraha. Servítky jdou stranou a na povrch vyplouvají ty nejtajnější a také nejtemnější pocity, často skrývané emoce, staré křivdy, láska i nepřátelství. Postupně se ukazuje, že každá z žen měla možnost a často i svůj důvod, proč se Marcela zbavit, všechny jsou podezřelé a pravděpodobná vina ze spáchání zločinu se přelévá z jedné na druhou. Divák tápe a většinu hry stráví usilovným přemýšlením nad strůjcem vraždy.

Mě ale čím dál tím víc zajímal také Marcel. Byl tím, kdo "své ženy" naučil povrchnosti, nevraživosti a hamižnosti svou nesnesitelnou lehkostí, se kterou přistupoval k životu, ze kterého bral, co právě bylo k mání? Nebo se jeho štědrost a bohatství staly katalyzátory těchto do jisté míry přirozených vlastností? A co se stane, když peníze muži dojdou, jeho svět se hroutí a kouzlo úspěchu rozplývá?

Pro herečky je hra s výraznými nečernobílými rolemi velkou příležitostí, výzvou i zrádnou pastí. Dialogy jsou složité a na jevišti se zároveň prolíná velký počet postav. To je pořádná dřina pro profesionály, natož pro ochotníky. Herečky Divadla Ve středu to zvládly. Místy se ještě praly s textem a snadné nebylo ani udržení dějového tempa, v němž se však divák neztrácel.

Jednoduchá moderní scéna navozovala stísněnou atmosféru událostí i opuštěnost venkovského panství. Výrazné kostýmy barevnou symbolikou podtrhly jednotlivé postavy.

Dějové rozuzlení přišlo nečekaně a každá z žen musela nakonec své postoje bilancovat v surové nepřikrášlené podobě spolu s diváky.

Dobře si pamatuji, že jsme vždycky na divadle razili názor, že pro nás ochotníky nemá smysl hrát vážnější hry. Jenže tak jak soubor „roste“, postupně se dostavuje i pocit, že nelze donekonečna krmit diváky sladkostmi komedií, na to je, Bohu dík, život přece jen chuťově poněkud pestřejší.

František Teichmann, foto: autor

V pasti

Hra podle divadelního dramatu Roberta Thomase „Osm žen“,

režie: Růžena Šteflová,

hrají: Květa Černohousová, Martina Teichmannová, Tereza Krhutová, Kateřina Skalická, Vladimíra Reslerová, Gabriela Mačudová, Jitka Melezínková a Jana Sekaninová.